12. 8. 2017
„Bereme nález Ústavního soudu na vědomí, ale naší vyhláškou se budeme i nadále řídit, měl se vyjádřit primátor Mostu Jan Paparega („Obce se vzpouzejí Ústavnímu soudu“, Právo 7. 8.). A vysvětlil to tím, že jejich vyhláška, rovněž zakazující sezení na veřejných místech, „je … trochu odlišná“.
No, nevím, jestli se opravdu tak podstatně liší od té litvínovské a varnsdorfské, které byly podnětem k rozsudku zmíněné soudní instance. Obecně závazná vyhláška č. 6/2015 Statutárního města Most hned v článku II b) výslovně stanovuje jako škodlivé činnosti „sezení na stavebních částech, předmětech a zařízeních, které k takovému účelu nejsou určeny (palisády, zděné a betonové zídky a zábrany, odpadkové koše apod.).“
Pravda, obsahuje také článek IV, který umožňuje výjimky ze zákazu. Lze sedět i na něčem, co článek IIb) zakazuje, ale to už musíte mít souhlas vlastníka. Leda by sezeníchtivý byl náhle stižen „nevolností nebo slabostí“, nebo kdyby byl zdravotně postižený, nebo kdyby chtěl načerpat síly k další cestě. Nesmí ovšem také hrozit poškození toho, na co vyčerpaný nešťastník usedne. Třeba pádem při náhlých mdlobách.
Po třiadvaceti letech v městském zastupitelstvu mám myslím slušnou zkušenost s různými místními vyhláškami a snad jsem i maličko přispěl k tomu, aby byly co možná v souladu se zdravým rozumem a také jednoduše formulované, jednoznačné, srozumitelné i člověku bez právnického vzdělání.
Přesto se přiznám, že v Mostě bych se podle zmíněné vyhlášky bál sednout si kamkoliv. Přinejmenším bych se lekl té zkratky „Apod.“ Každý tomu může rozumět jinak. Bude záležet na výkladu třeba obecního strážníka a ten se může rozhodovat i dost subjektivně. Třeba podle vzhledu posedávajícího. Uvěří zanedbanému, zarostlému člověku, že si sedl na obrubník trávníku či na schody „za účelem krátkodobého oddechu pro načerpání sil“? A „krátkodobý“ znamená co? Za jak dlouho vás vyzvou k odchodu, neb podle strážníkova úsudku jste již načerpali dostatek sil? Za pět minut? Za deset? Za půl hodiny?“
Za takových okolností se ani nedivím výroku duchcovského pana starosty Zbyňka Šimbery, že „tyto vyhlášky nejen v Duchcově, ale i v jiných městech zlepšily bezpečnost a pořádek…“ Možná opravdu zlepšily – je to nějak statisticky podloženo? Ale za jakou cenu toho bylo dosaženo!
I mně vadí nepořádek, nadměrný hluk, nedodržování základních pravidel slušného chování na veřejnosti. Ale bojovat s tím za cenu buzerace, totálního znejistění, zastrašení lidí? Za tu cenu, že si jeden musí na veřejnosti dvakrát rozmyslet každý krůček, aby snad proboha neporušil nějaké místní ustanovení, lišící se navíc obec od obce?
A ještě něco nikoliv nepodstatného. Domnívají se snad představitelé dotčených obcí, že podobnými vyhláškami zvýší úctu občanů k právu, když sami jim tím na Ústavní soud demonstrativně vystrčeným zadkem dávají příklad právě opačný?
Miroslav Hudec, psycholog a publicista