7. 5. 2016
V žádném případě se nehodlám vyjadřovat k tomu, zda studentka FAMU Kateřina Krejčová je či není vinna ublížením policistovi, zasahujícímu na loňské demonstraci v Praze. Soud rozhodl a já to rozhodnutí respektuji.
Chápu i to, že státní zástupkyně Zdeňka Galková („Je policista simulant a lhář, nebo ne?“, Právo 3.5.) měla o rozsudku jinou představu a že s ním může být nespokojená. Jakkoliv je poněkud neobvyklé, že svou nespokojenost vyjadřuje článkem v novinách.
Obtížnější už je pochopit přinejmenším část argumentace, kterou v tom článku využila pro podporu svého názoru, odlišného od soudu. Prý, kdo pochybuje, že žena drobné postavy mohla policistovi ublížit, „Nechť si skloněný v podřepu nechá znenadání hodit na záda padesátikilový pytel brambor, který se po něm bude válet a jedním svým rohem mu bude páčit rameno směrem dozadu.“
Bizarní je už představa, že pytel bude někomu něco páčit. Leda snad, že by šlo o „pytel“, o němž se zpívá, „A když bylo v půlnoci, voves z pytle vyskočí…“
Kdo však měl někdy něco do činění s padesátikilovým pytlem plným brambor, ten si sestsakra dobře uvědomuje, jaký je to rozdíl, když mu hupsne na záda ten, nebo stejně vážící žena. Přinejmenším na středoškolských bramborových brigádách jsme nejednou zažili obé. A dosvědčuji, že se to nedá srovnat.
Ona ta Krejčová je takto docela pěkná ženská, alespoň podle fotek, které jsem si vygůgloval. A nejenže pěkná. Podle toho, co o věci vím, do konfliktu s policistou by se nedostala, kdyby nebránila svého přítele. A opět nechci místo soudu hodnotit, zda se tím něčeho protizákonného dopustila.
Tak nebo tak, být tím policajtem, namožené rameno bych za ten zážitek klidně dal. Ale na druhé straně je mi jasné, že státní zástupkyně to i jako žena může vidět jinak.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista
