19. 12. 2014
Trochu se opakovala situace z listopadu, i tentokrát to vypadalo, že program hravě zvládneme tak nejvýše za dvě hodiny, ale opět jsem se mýlil. Jednání hodně protáhly tři přestávky, které byly vyhlášeny jako desetiminutové nebo o málo delší, ve skutečnosti daly dohromady nejméně hodinu. Způsobily je neustálé dohady nad jednotlivými materiály (jednací řád, změny v městské policii,…), stále se opakující zmatky, nejasná vyjádření vedení města na vznášené dotazy nebo doslovné citace z materiálu místo jejich vysvětlení. Všeobecná nervozita, která nakonec vyústila někdy po půl osmé v hlasování o tom, že se může jednat i po 20. hodině a v dost bezprecedentní (myslím, že jsem to za těch 20 let v zastupitelstvu ještě nezažil) dodatečné přeložení šesti bodů jednání na leden. Bodů, které jsme si na začátku schválili, že o nich budeme jednat. Když už jsme si odhlasovali to prodloužení jednání (já se hlasování zdržel), klidně se to mohlo probrat. Nakonec jsme totiž končili asi 3 minuty po dvacáté hodině a mohli jsme skončit dokonce přesně ve dvacet, kdyby si pan místostarosta Raninec náhle nevzpomněl na výběrová řízení a nezačal se ptát zastupitelů, kdo z nich si (ne)přeje být ad hoc jmenován členem příslušných komisí. A navíc chyběl pan Skokan (až doma jsem zjistil, že je nemocný, poslal mi SMS), který mívá velmi obsáhlé diskusní příspěvky.
Program se na začátku jednání úplně překopal, na stůl jsme dostali několik materiálů k městské policii (MP), což, jak se následně ukázalo, byl vlastně hlavní bod jednání. Stručně řečeno, šlo o to odvolat současného ředitele Ing. Meryho a pověřit řízením MP zastupitelku za ANO Mgr. et Mgr. Pavlu Procházkovou. Zdůvodněno to bylo jako snaha zlepšit práci téhle ozbrojené městské složky, na kterou je z řad veřejnosti řada stížností (viz též stínová městská policie a soudní spor s jejím protagonistou Karlem Šiktancem). K tomu bylo třeba nejdříve rozšířit o paní Procházkovou počet uvolněných zastupitelů ze tří na čtyři (ke starostce a dvěma místostarostům). Stala se tak dalším členem rady a de facto velitelkou městské policie (dosud vždy jím byl starosta města). Opoziční zastupitelé chtěli vědět, jaké k tomu má odborné předpoklady – pracovala myslím 15 let na hygieně jako šéfka skupiny kontroly veřejného stravování. Mgr. Vlček řekl rovnou, že podle něj jde hlavně o pašalík pro člena radniční koalice. Paní Procházková na vyzvání prozradila, jak si představuje další činnost MP; co říkala, mělo hlavu a patu. Třeba nápad na rajonizaci, tedy, že by každý strážník měl svůj obvod, lidi by ho znali a obraceli by se přímo na něj, se mi docela líbí. No ale musíme si počkat, jak všechno dopadne v praxi, zda nezůstane jen u slov.
Velmi důležitý dokument, jímž je rozpočtové provizorium, byl odmávnut zcela bez diskuse – už jsem psal, že řádný rozpočet má být hotov nejdřív někdy v únoru, neb návrh připravený už někdy v říjnu bývalým vedením města je prý nepoužitelný, též pro navrhovaný velký schodek.
Další hádky byly o jednací řád zastupitelstva, až panoptikálně zapůsobil spor mezi současnou poslankyní PČR Nedvědovou (KSČM) a bývalým poslance PČR Ranincem (ODS), jak jsou časově upraveny vystoupení poslanců – šlo o to, kolik minut a za jakých podmínek smí na zastupitelstvu poslanec nebo jiný ústavní činitel vystoupit. Moc jsem podstatu sporu nepochopil, ale dorazila mě polohlasem pronesená poznámka paní Nedvědové, že holt pan Raninec byl zřejmě poslancem jiného parlamentu, s jiným jednacím řádem a s jinými pravidly, než ona.
Z důležitějších bodů ještě změny ve vedení Českolipské teplárenské. Ve sboru poradců zůstává Ing. Kladníček a Oldřich Panc (KSČM), místo Ing. Kobosilové (TOP 09) je tam nově paní Rychtaříková (ČSSD), v dozorčí radě vystřídal Bc. Stejskala (ODS) Dr. Tejnora (ODS).
Zlatý hřeb nakonec, Lavička Václava Havla potřetí a naposledy. Minule si někteří zastupitelé přáli ke schválení pouhého záměru nějaký materiál. Sehnal jsem tolik informací, kolik se dalo, nějak jsem to sesumíroval a poslal starostce. Ta to přeposlala paní Janatové, vedoucí kanceláře tajemníka MěÚ, která dala materiálu potřebnou štábní kulturu.
Na začátku projednávání bodu jsem povyprávěl příhodu, dokreslující, že se o ten záměr lidi docela zajímají. Přejímal jsem doma od pošťáka balíček a zatímco jsem podepisoval převzetí, pošťák se mě najednou zeptal: „A co ta lavička Václava Havla, bude?“ Následně jsem se dozvěděl, že to i s dalšími lidmi sleduje, že byl dokonce i na jednání zastupitelstva.
Samozřejmě mě to potěšilo, ale na zastupitele to většinou moc dojem neudělalo. A perlili. Jeden pravil, že ta lavička je úžasná věc a že se něco takového nemá devalvovat tím, že budou dvě lavičky 8 kilometrů od sebe a že přece, kdo si na ni chce sednout, může si dojet do Boru, kde byla nedávno zřízena (musím se ho příležitostně zeptat, jestli se u něj doma občas můžu natáhnout na pohovku, abych tu svou ušetřil). Další mínil, že ale Václav Havel nemá k městu žádný vztah a že bychom spíše měli zřídit lavičku Ladislava Lise (bum Havla Lisem po hlavě). Jiným se zdála moc velká odhadovaná cena projektu 300 tisíc korun – necelá tisícina loňského rozpočtu města, který činil 568 miliónů korun, necelá třicetina těch deseti miliónů, co se bez jakékoliv diskuse odmávly na umělý trávník pro fotbalisty. Další mínil, že by se ty peníze měly raději dát na opravu památek, ale samozřejmě nevěděl kterých, žádnou nenavrhl, řekl nejspíš, co ho právě napadlo. No a jeden z kolegů se s tím vůbec nepáral, prý je to zbytečné vyhazování peněz.
Vyzván, abych na připomínky zareagoval, řekl jsem, že jsou okamžiky, kdy se i město Česká Lípa a jeho reprezentace mohou dostat do dějin, aspoň do těch místních. Připomněl jsem, že se tak už stalo, třeba v roce 1957, když tehdejší předsedkyně MNV Boháčková nechala vyhodit do povětří zdejší vodní hrad Lipý. Nebo před několika měsíci, kdy zastupitelstvo odmítlo dát peníze na knihu o historii města, na publikaci, kterou Česká Lípa nemá a která citelně chybí. Ti, kdo mají potřebné odborné vědomosti a zpracované dílčí materiály, jsou většinou už starší lidé, a pokud by jednou město změnilo názor, už tu nemusí být nikdo, kdo by knihu v potřebné odborné kvalitě dal dohromady. A měl jsem dodat (hned jsem si nevzpomněl), že stále ještě nedošlo k rekonstrukci divadla, ač se to slibuje prakticky od 90. let, podobně se vleče situace s novou knihovnou. Zeptal jsem se ale, jestli je to opravdu jen náhoda, že to v České Lípě vždycky odnesou kulturní projekty.
No a pak už se hlasovalo. PRO Hudec (SZ), Martínek (Piráti), Slaný (Starostové), Štrumfa (ČSSD), Vlček (Starostové) a Wawrečka (Piráti). Třináct lidí se zdrželo, Policer (Starostové) nehlasoval. PROTI Chot (KSČM), Ježák (ANO) – ten, co navrhoval jezdit do Boru, Nedvědová (KSČM) a Rubický (Pořádci – knihkupec!).
Moje žena se o dění v zastupitelstvu obvykle moc nezajímá, ale na lavičku se zeptala. Co vzápětí řekla na adresu některých zastupitelů, raději nebudu opakovat. A mínila, že by se měla zorganizovat sbírka. No, nechám si to projít hlavou. Dnes jsou to zrovna tři roky, co pan prezident zemřel. Aspoň že mému návrhu na minutu ticha paní starostka vyhověla…
Přese všechno přeji hezké svátky a vše dobré v příštím roce. Další zastupitelstvo se sejde 28.ledna. Přežiju-li ho, zase stručně poreferuji.
Česká Lípa, 18.12.2014
PhDr. Miroslav Hudec