20. 11. 2017
V článku „Strache míří do křesla rakouského vicekancléře“ (Právo, 15. 11.) můžeme mimo jiné číst, jak se rakouská SPÖ snaží zbavit nálepky neonacistické strany. Její poslanci nepřišli na ustavující zasedání parlamentu s chrpou:
„Chrpu nosili ve 30. létech minulého století rakouští neonacisté (neonacisté? – MH). Namísto chrpy měli zákonodárci SPÖ alpskou protěž – rostlinu s bílými květy, kterou měli pod klopou jako poznávací znamení mladí antifašisté.“
Já bych ale byl velice opatrný při interpretaci významu téhle změny stranického symbolu. Je pravda, že zejména v nacistickém Německu existovaly skupiny mládeže, které se vzpíraly nahánění do Hitlerjugend a ohlupování nacistickou ideologií. Snažili se uchovat si zbytky svobody a trávit dále volný čas po svém.
Mimo jiné k nim patřila třeba swingová mládež, navzdory tomu, že nacisté tento tanec zakazovali jako projev úpadkové „plutokratické“ kultury. A také takzvaní Piráti protěže (Edelweisspiraten), jejichž typické kostkované košile, jasně odkazující k v té době neobyčejně populárnímu trampskému hnutí, doplňoval odznak se symbolem alpské protěže. Při svých výletech na venkov se nejednou dostávali do konfliktu právě s členy Hitlerjugend. Byli i proto leckdy denunciováni pronacisticky smýšlejícími místními a neustále v hledáčku gestapa.
Jenže odznaky s alpskou protěží nosili rovněž příslušníci horských divizí wehrmachtu a co hůř, také některých divizí Waffen SS, jejichž příslušníci byli neblaze proslulí svým fanatismem a pácháním válečných zločinů. Mimo jiné v protipartyzánských akcích.
Pro nás má slovo Edelweiss v této souvislosti zvláště zlověstný zvuk. Šlo totiž o krycí název protipartyzánské jednotky Abwehrgruppe 218 , která se dopouštěla hrozných zvěrstev mimo jiné i na území bývalého Československa. Její slovenský oddíl pod vedením Ladislava Nižňanského se měl podle svědků v lednu 1945, na samém sklonku války, účastnit vraždění civilního obyvatelstva ve slovenských obcích Kľak a Ostrý Grúň. Případ byl znovu otevřen v 60. létech, kdy tehdejší SSSR předal Československu nové dokumenty o činnosti Abwehrgruppe 218. Nižňanský byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Proces se opakoval v Německu v roce 2004, protože bývalý velitel slovenského protipartyzánského oddílu mezitím získal německé občanství. Soud ho však osvobodil pro nedostatek důkazů – očití svědci masakru už tehdy nežili. Na Slovensku mu byl v roce 2006 zmírněn v nepřítomnosti trest na doživotí.
Můžeme se pouze domýšlet, ví nebo neví Heinz-Christian Strache narozený skoro čtvrt století po válce o rozpornosti použitého symbolu? Pokud ne, nesvědčí to příliš o jeho všeobecném rozhledu a o schopnosti poučit se z historie. Ale snad má kolem sebe dost odborných poradců, kteří ho měli na vachrlatost některých symbolů upozornit. A co si myslet, jestli potřebné informace má a přesto ho to od použití symbolu protěže, v této souvislosti symbolu výslovně politického a zároveň tak rozporného, neodradilo?
Miroslav Hudec, psycholog a publicista