9. 12. 2014
Na ty každoroční stovky mrtvých a tisíce těžce zraněných na českých silnicích reaguje veřejnost již spíše apaticky. Každá nová tragédie ze dne na den vymaže ze společenské paměti tu předchozí. Jde i o psychologický obranný mechanizmus (vytěsnění), bez něhož by masový automobilismus už dávno neexistoval.
Alespoň dopravní odborníci by ale tomuhle mechanismu podléhat neměli. Než třeba začnou vážně uvažovat o rozšíření nějaké silnice („Mezi Borem A Svorem má vyrůst malá dálnice. Kvůli kamionům.“ Českolipský deník, 8.12.), měli by takový záměr zvažovat ve všech souvislostech. Ne vše, co se na první pohled jeví jako logické (do roku 2035 vzroste tak a tak hustota dopravy, tudíž přistavíme k silnici dva nové pruhy, a je to vyřešeno), také takové musí být.
Opravdu odborné posuzování nějakého záměru nespočívá jen ve výčtu jeho skutečných nebo domnělých přínosů, nýbrž především ve zvažování, zda výhody vyváží možná rizika a také, zda jde o jediné možné řešení. Například není radno zapomenout, že v tomto úseku silnice I/9 + I/13 před několika roky došlo ke smrtelné dopravní nehodě při srážce automobilu s lesní zvěří. Není divu, když silniční přeložka (stará silnice mezi oběma obcemi vedla jinudy a byla užší) tu kříží staleté migrační cesty zvěře. A když i při stávající šířce jde o velmi nebezpečný úsek, co se stane, když přibudou další dva jízdní pruhy a když se přes ní zvěř bude dostávat ještě obtížněji a ještě zdlouhavěji? A nedělejme si naději, že to spraví nějaká pachová zradidla či ploty. Zvěř někudy přecházet musí a bude. Nepřizpůsobí se nám. A snížení povolené rychlosti se úřady brání.
Dobrá, cynici odpoví, že ti mrtví „jsou nezbytná daň automobilismu“. Ti nejotrlejší začnou se zdviženým prstem kázat, že bezpečnost provozu je především věcí kázně každého automobilisty, výchovy a prevence, zmíní kolik že peněz se do ní rok co rok investuje, zmíní špatný stav silnic a že nové jízdní pruhy jsou naopak příspěvkem k té bezpečnosti (!), zkrátka, hra na schovávanou jako vyšitá.
Nicméně ani ten cynismus není odpovědí na otázku, jak se přišlo na to, že v roce 2035 bude trasou projíždět právě 17 180 aut denně, nejméně o polovinu více než dnes. Tuším. Pokud dopravní plánovači nemají nějaké nadlidské věštecké schopnosti, pak prostě spočítají, jak tam auta přibývala v minulosti a podle toho se křivka protáhne do budoucnosti. Údaj stejně spolehlivý jako týmem odborníků zpracovaný výhled rozvinuté socialistické společnosti v Československu v roce 2000, publikovaný někdy v polovině 80.let.
Právě v den, kdy vyšel výše zmíněný článek v Českolipském deníku, kamióny zase jednou zablokovaly smutně proslulé stoupání na kopec Šébr. Uvízly, protože maličko nasněžilo. Jak pomohou ty tři kilometry rozšířené vozovky na relativní rovině v tom, aby se na dalším devítikilometrovém kopcovitém úseku od Svoru až někam k Lesné tohle nepřihodilo v zimě každou chvíli? Nestane se v takovém případě z rozšířeného úseku spíše jedno velké parkoviště? Dále, uvědomil si někdo při zpracovávání záměru a při odhadu budoucího množství aut , že už pár měsíců funguje moderní přeložka silnice R35 směřující od Bílého Kostela do Německa? Ta vzhledem ke svým parametrům a také proto, že se stejně jako navazující R10 vyhýbá větším kopcům přebere s velkou pravděpodobností jednadevítce velkou část tranzitní dopravy ve směru od Prahy. Stačí, když ještě párkrát počasí zablokuje Šébr.
A to jsem zatím nezmínil železnici, které jde od České Lípy prakticky souběžně se silnicí I/9 až na hraniční přechod s Německem. Železnici, kde na rozdíl od minula je skoro zázrak potkat nákladní vlak. Železnici, na níž byl jako na výsměch ukončen pravidelný provoz v úseku Rumburk–Jiříkov /Ebersbach krátce po tom, co jsme vstoupili do schengenského prostoru a kdy se v Evropské unii vlastně zrušily hranice. Tady se najednou vytvořila uměle. Přitom ta železnice by snadno mohla převzít značnou část nákladní dopravy a významně by ulehčila (nejen) této silnici. Ale skoro bych se vsadil, že ani tuto možnost dopravní plánovači v úvahu nevzali.
Pokud si budou takto hrát každý na svém písečku, pokud nebudou schopni své záměry koordinovat a navzájem přizpůsobovat a korigovat, bude to zbytečně stát miliardy z našich daní. Co hůř, bude to stát další a další zbytečně zmařené lidské životy.
PhDr. Miroslav Hudec, člen dopravního výboru zastupitelstva Libereckého kraje