13. 3. 2019
Je až úsměvné, čím vším dokáží někteří argumentovat, když vlastně žádné argumenty nemají. Předseda Asociace autoškol se měl podle Lidovek („Řidičáky na zkoušku vyvolávají spory“, 26. 2.) vyjádřit, že budou-li zavedeny, “primárním cílem každého nového držitele oprávnění bude překlenout dvouleté období tak, aby pokud možno vůbec neřídil, a tím pádem nemohl způsobit prohřešek, za nějž by mohl být trestán“.
Výrok, který je možno bez rozpaků zařadit mezi proslavené sentence typu, že „uvnitř zeměkoule je ještě jedna mnohem větší než ta vrchní.“ Znalci Haškova díla vědí, v jakém prostředí ta citovaná zazněla.
Člověk ani nemusí být velkým znalcem psychiky lidí na prahu dospělosti, aby mu byla zřejmá absurdita téhle šuplíkové teorie. Vždyť ti mládenci (i děvy!), kteří vzhledem k věku pod 18 roků až na jisté výjimky ještě nemohou řídit auto, se cítí skoro méněcenní. Řada z nich na dotaz, proč si vybrali právě ten či onen obor, tu či onu školu, uvádějí na prvních místech možnost absolvovat v rámci výuky řidičský kurz a získat snadněji a levněji řidičský průkaz.
A ti že by dokázali, poté, co ho získají, dva roky své řidičské oprávnění vůbec nevyužívat? Nejenže drtivá většina z nich by to nevydržela, ona by drtivou většinu z nich taková věc ani nenapadla. Je to v naprostém v rozporu s jejich uvažováním. Člověku (nejen) v tomhle věku se málokdy chce čekat, chce žít a užívat všeho, co svět a život nabízí. V případě toho řidičáku skoro bez výjimky. Že by o něj mohl přijít, to si prostě nepřipustí.
On taky řidičský kurz není zadarmo. Nám to možná tak nepřipadne, ale ne každý z mladých lidí těch nemálo tisíc korun má hned k dispozici. Někomu třeba dají peníze rodiče, příbuzní, ale zdaleka ne každému. O řidičák stojí i ti chudší a nejchudší, ti jsou dokonce motivovanější, protože se tak aspoň symbolicky mohou vyrovnat bohatším vrstevníkům. Hodně mladých lidí středoškolského věku si vydělává na řidičák na nejrůznějších brigádách, nebo si půjčí, což ale může představovat dost velké riziko.
A když konečně dosáhnou vytouženého cíle, kterému nejednou leccos obětovali, tak sbohem řidičáku, pospi si někde v šuplíku, občas z tebe utřu prach, za dva roky nashledanou?
To už bych spíš uvěřil v článku rovněž zmíněným obavám, že před vznikem účinnosti zákona se bude snažit získat řidičák výrazně více klientů, než je obvyklé, a pak že bude nějaký čas půst. Ty mohou být pravým důvodem toho ulekaného odporu proti řidičským průkazům na zkoušku.
Nic nového pod sluncem, vždyť podobný odpor jsme zažili třeba při zavádění bodového systému a zažíváme ho znovu v souvislosti s návrhem jeho změny. Po čase se zčeřená hladina uklidní, ráj na silnicích sice nenastane, ale aspoň část lidí po nepříjemné zkušenosti s rychlou ztrátou řidičáku trochu za volantem zklidní hormon. Zaplať pámbu i za to.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista