7. 9. 2014
Formálně jsem členem Strany zelených od roku 2004, neformálně jsem „zelený“, co si jen pamatuji. Možná má to mé zelené přesvědčení prazáklad někdy v sedmdesátých létech, v dodnes živých pocitech hrůzy, bezmoci a vzteku, vyvolaných devastací ovocných alejí na oblíbeném kopci – buldozery tu razily cestu zemědělským strojům, aby jim na svažitých pozemcích umožnily větší rozlet. Určitě jsem ale zeleně cítil jako předlistopadový, českolipskému politicky – zájmovému bratrstvu nemilý kritik megalomanských staveb, bezohledných k životnímu prostředí, jako zakládající člen Občanského fóra na Českolipsku (jeho ekologická komise tu patřila mezi všemi komisemi k těm nejvlivnějším), jako člen politických uskupení, v něž se OF později postupně transformovalo. Bylo-li nutno volit mezi dvěma či více subjekty (jako třeba v roce 1991 mezi ODS a Občanským hnutím), rozhodl jsem se pro to druhé jednak kvůli jeho větší demokratičnosti, jednak kvůli odpovědnějšímu přístupu k životnímu prostředí. Prohra OH v parlamentních volbách v roce 1992 byla nadlouho i prohrou životního prostředí v této zemi. V České Lípě se to projevilo restaurací místního politicko – zájmového bratrstva, které formálně změnilo politickou barvu a ideologické fráze, ne však svou podstatu spříseženstva, jehož hlavním, ne-li jediným smyslem existence je vzájemná podpora při maximalizaci osobního či skupinového užitku. Životní prostředí a vůbec veřejný zájem byly vykázány zpátky na hanbu.
Vstup do Strany zelených byl za těchto okolností také pokusem alespoň trochu zvýšit účinnost odporu proti tomuto spříseženstvu a pokusit se zmírnit škody tímto spříseženstvem působené. Od roku 2006 jsem druhé volební období českolipským zastupitelem za Stranu zelených, od roku 2012 také krajským zastupitelem za Změnu pro Liberecký kraj, za uskupení, jehož jsou zdejší Zelení v krajském zastupitelstvu součástí.
Jak se to daří, musí samozřejmě posoudit voliči, ale určitých úspěchů se snad přece podařilo dosáhnout. Velkým problémem je v České Lípě mimo jiné ubývání zeleně. Nejnověji to dokazují například urputné boje o rozsah kácení při chystané rekonstrukci zeleně v Městském parku. Přitom doporučení ČHMÚ, který loni ve městě při mobilním měření zjistil nadlimitní koncentraci těch nejmenších a tedy nejnebezpečnějších částic polétavého prachu, naopak znělo zeleň rozšiřovat. Je to jeden z nejúčinnějších prostředků ke snížení koncentrace prachu, který má na svědomí řadu zdravotních problémů obyvatel měst. Přese všechno se ale zdá, že se alespoň v této věci přece jen začíná pozitivním směrem měnit vztah zastupitelů i městských úředníků. Ještě před pár lety by bylo nemyslitelné, aby zastupitelstvo odmítlo prodat pozemek nějakému zájemci „jen“ proto, že ten zájemce tam předem vykácel zeleň. Dnes takový prodej zpravidla neprojde a vedení města je navíc kritizováno, pokud nebyl ilegální káceč citelně postižen. Rovněž nebývalo zvykem, aby zastupitelé dostávali kompletní materiály k prodávaným pozemkům, včetně fotografií, z nichž je jasně patrno, jsou-li na pozemku stromy, včetně vyjádření správce městské zeleně, zda prodej pozemku považuje za vhodný. I tak se někdy pozemek se stromy prodá, ale už nikdo nemůže tvrdit, že nevěděl, co k prodeji odhlasovává. I dnes občas projde vinou nepozornosti nebo zlé vůle nějaký švindl, ale už to přece jen nejde tak snadno.
V krajském zastupitelstvu se právě Zelení zasadili o zvrat postoje Kraje k devastační těžbě kamene na dnes již legendárním kopci Tlustec. Kraj dnes už s těžbou nesouhlasí a zdá se, že těžba, která od roku 1998 stojí, se jen tak neobnoví. Rovněž se Zelení snaží prosadit vstřícnější postoj Kraje k veřejné dopravě, jmenovitě k železniční. Díky nim se tak například do Programu rozvoje Libereckého kraje na roky 2014 – 2020 podařilo prosadit do kapitoly o rekonstrukci železničních tratí i trať 087 do Lovosic. Modernizovaná trať by mohla pomoci poměrně značně zrychlit vlakovou dopravu na nový koridor a po něm až do centra Prahy.
Pokud se mi ve volbách 10. a 11. října podaří opět projít do zastupitelstva města, rád bych pokračoval v započaté práci. A té je tolik, že na ni jedno volební období stačit nebude. A netýká se ta práce jen životního prostředí, nepůjde jen o podporu dalšího rozvoje cyklistiky jako součásti zdravého životního stylu, o rozšiřování zeleně, možností městské a příměstské rekreace (koupaliště v Dubici), o podporu veřejné dopravy. Až hrozivě roste množství sociálních problémů, celé skupiny lidí chudnou, nemají často prostředky ani na to základní. V návaznosti na chystaný zákon o sociálním bydlení bude třeba zvážit co dál s chudinskými ghetty, jaké jsou možnosti důstojnějšího bydlení, jak rozšiřovat rozsah veřejných prací organizovaných městem, aby ti nejchudší nebyli odkázáni jen na dávky v sociální nouzi. Pokročit by bylo konečně třeba v rekonstrukci divadla (raději bych byl, kdyby bylo nové, ale peníze na ně ono zájmové spřeženstvo utratilo za něco jiného), městské knihovny. Více prostředků bude třeba prosazovat na dobrou kulturu. Bez dobré kultury totiž nebude město schopno přilákat více lidí ze vzdělanějších a kulturně založených vrstev, což je podmínka postupné změny celkové atmosféry a následně i vývoje ve městě k lepšímu. Uvažovat se musí o obnovení útvaru městského architekta, třeba proto, aby se město nevyvíjelo tak živelně a za své přirozené hranice jako dosud, což přináší řadu skoro neřešitelných problémů.
Zkrátka, pokud voliči rozhodnou, že my Zelení máme být i nadále součástí českolipského zastupitelstva, byl bych rád, kdyby to za další čtyři roky bylo v České Lípě znát.
Kontakt na mne:
web: www.miroslavhudec.cz
facebook: https://www.facebook.com/miroslav.hudec.77?fref=ts
e-mail: M.Hudec@seznam.cz
tel. +420 731 974 177
Česká Lípa, 7.9.2014