15. 11. 2015
jen žádný strach“, napsal František Halas v Torzu naděje v roce 1938 pod dojmem mnichovské katastrofy. A to jistě byla situace daleko tragičtější než ta dnešní, daleko více český národ ohrožující.
Pravda, na sto třicet mrtvých v Paříži a stovky zraněných, z toho mnozí v kritickém stavu, to jistě tragedie je. O to větší, že byla způsobena pouhými několika teroristy, podle prvních zpráv osmi, ale i kdyby jich bylo o pár víc, i kdyby, což je pravděpodobné, měli po Evropě síť pomahačů, nic to na věci nemění.
Ten nepoměr sil bije do očí. Pár desítek teroristů proti celé Paříži, proti celé Francii. A nějakých třicet tisíc ozbrojenců takzvaného Islámského státu a dalších pár tisíc sympatizantů, rozptýlených po planetě, proti celé Evropě, proti celému západnímu světu. Možná i proti miliardě muslimů, kteří s těmi teroristy nechtějí mít nic společného.
Co zmůžou? Co mohou zmoci proti půl miliardě obyvatel jen v zemích Evropské unie, i kdyby se podobné tragédie opakovaly, což bohužel přes všechna myslitelná i nemyslitelná bezpečnostní opatření nelze zcela vyloučit?
Možno souhlasit s prezidentem Hollandem, že jsme ve válce. Válka bohužel znamená i oběti. I oběti z řad civilistů. Nebylo by to zdaleka poprvé v moderních dějinách. Když například nacisté v první fázi letecké bitvy o Británii nedosáhli očekávaných úspěchů, rozhodli se bombardováním velkých měst včetně Londýna zlomit morálku Britů. Přes tisíce civilních obětí se jim to nepodařilo, a i v důsledku toho bitvu o Británii prohráli.
Teroristé, jejichž vojenské možnosti jsou doslova směšné proti možnostech třeba toho nacistického Německa, za normálních okolností nemají šanci. Pod jednou podmínkou. Že se nenecháme ovládnout a zlomit strachem. Jedině na náš vlastní strach a na ty i mezi námi, kdo ho pomáhají šířit, mohou spoléhat. Jedině ten nás může porazit.
PhDr. Miroslav Hudec
psycholog a publicista