29. 11. 2018
Hned dva články na titulní straně Práva z 27. listopadu upozorňují na následky postupujících změn klimatu a na reakce lidí. Oba titulky jsou více než výmluvné: „Stav ovzduší se prudce zhoršil, lidé nepřestávají topit uhlím“ a „Češi se bojí sucha, čekají, že stát zakročí“.
Oba také ukazují na letitý český zvyk spoléhat, že stát všechno zařídí. A že my mu to v žádném případě nebudeme ulehčovat. „Ať se hoši tam nahoře snaží, stejně houby dělají a jen berou velké peníze“ – zní jeden hlas.
Téměř bez povšimnutí veřejnosti tak prošla výzva Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu POMOZME STROMŮM z letošního 8. srpna. Upozorňuje na kritickou situaci krajiny v České republice a zejména na stav zeleně ve městech. Přitom ta právě za takového katastrofálního sucha, které už několik let sužuje zemi, doslova zachraňuje zdraví a životy lidí. Každý strom působí jako výkonná klimatizační jednotka, aktivně ochlazuje a zvlhčuje vzduch, zneškodňuje nebezpečný polétavý prach – z dopravy, ale třeba i z těch lokálních uhelných topenišť.
Výzva obsahuje zásady péče o městskou zeleň, zejména v období současného extrémního sucha. A že někde už je opravdu zle, dokazuje zpráva, že v nejhůře suchem postiženém Libereckém kraji chybí kolem 760 litrů vody na každý metr čtvereční – jakoby tu celý jeden rok nespadla ani kapka – a že leckde tu není voda už ani na pití.
Paradoxně totiž jedno z opatření městských správ proti následkům sucha bývá omezení nebo i zastavení zálivky stromů. Řada jich to nepřežije. Stromů, které mimo jiné brání vysychání půdy, které pomáhají udržovat vodu i v městské krajině.
Výzva také žádá „pečlivě zvažovat kácení stromů v sídlech“. Děje se totiž něco těžko pochopitelného.
Třeba českolipská pobočka Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), která se řadu let angažuje v ochraně zeleně, zaznamenala už v polovině listopadu více žádostí o kácení stromů než za celý loňský rok. Z toho jen nepatrné množství jsou stromy proschlé, nemocné, nějak poškozené. Jistě, vždyť před pouhými třemi roky provedla renomovaná firma pasportizaci veškeré městské zeleně a stromy, které při kontrole neobstály, byly pokáceny.
Mnoho stromů, včetně mladých, perspektivních (u těch s obvodem kmene pod 80 cm ani není nutno žádat o povolení!) padne při rekonstrukci různých městských sítí, kanalizace, vodovodů. Majitele nebo správce sítě často ani nenapadne hledat takové způsoby rekonstrukce, které by dovolily zeleň zachovat. V jednom konkrétním případě nepomohla ani petice stovek občanů, ani názor odvolacího orgánu, který povolení vykácet alej mladých jírovců zrušil. Městský úřad je vydal znovu!
Kapitolou o sobě jsou pak žádosti soukromníků. Rutinním zdůvodněním žádosti o povolení kácení je, že strom „ohrožuje životy a majetky“. Žadatel se v drtivé většině případů ani neobtěžuje, aby své tvrzení doložil nějakým odborným posudkem, ač je to jeho povinnost ze zákona (§52 Správního řádu). Podle §8 Zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je kácení možno povolit „ze závažných důvodů“. To je ovšem formulace tak „gumová“, že v podstatě záleží jen na úvaze správního orgánu, jak rozhodne. A jeho pracovníci jsou taky jen lidé. Když žadatel podává žádost opakovaně, nebo když začne strašit, že strom ohrožuje jeho děti, bývá výsledek dosti jednoznačný. Skutečným důvodem žádosti je nejčastěji samotná existence toho stromu. A protože dochází k dosti častým majetkovým přesunům, žádosti skoro pravidelně přicházejí od nových majitelů nemovitostí, kteří k zeleni na čerstvě získaném pozemku nemají žádný vztah a nevidí v ní žádnou hodnotu.
A tak zeleň v řadě městských sídel mizí jako sníh na slunci, případná náhradní výsadba ji bude schopna nahradit až za řadu let. Situaci už tak dost zlou ještě zhoršuje doslova sebevražedné chování těch, kteří pak očekávají záchranu odněkud shůry.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista, předseda regionální pobočky STUŽ