15. 6. 2015
Tak zase jednou letěly u nás zápalné láhve vzduchem. Tentokrát na dům ministra obrany a v tomto případě naštěstí bez následků.
Bez následků? No, jak se to vezme. Nikdo sice nebyl zraněn, natož zabit, snad ani nebylo nic zničeno či poškozeno, ale když si projdeme na různých webech třeba jen část internetových diskusí ke zmíněné zprávě, příliš dobře nám nebude:
„Neschvaluji násilí, ale…(24 podpůrných hlasů)… Však je to taky legitimní forma demonstrace (27)… Proč na dům? Měli zaútočit na něho (5)… Souhlasím a podporuji – a asi nejen já“ (33).
A to je opravdu jen malá ukázka něčeho, co by se pracovně dalo nazvat třeba internetovým fašismem. Mimochodem, pod prvním z citovaných názorů je podepsána žena.
Sleduji tyhle diskuse z profesionálního zájmu pravidelně a dlouhodobě, i když to chce někdy nervy jak špagáty, i když žaludek se leckdy bouří. Poctivě musím dodat, že přece jen zvolna přibývá i na tom internetu hlasů rozumných, které se snaží extrémismu čelit.
Otázka je, které ty hlasy ovlivňují atmosféru ve společnosti více. A nejde jen o ujeté internetové diskuse. Nemine snad dne, aby mi v mailové schránce nepřistála nějaká hromadně rozesílaná zpráva, která je perfektní ukázkou promyšlené propagandistické manipulace. Lze tam sice někdy najít i pravdivé údaje, ovšem pečlivě vybrané a poskládané tak, aby adresáta, který se nevyzná v metodách propagandy, dovedly přesně tam, kam si autor mailu přeje. Fakta, která se nehodí, jsou zamlčena nebo zpochybněna, třeba tak, že jde o pouhou výjimku potvrzující pravidlo. A že je tahle černá propaganda účinná přinejmenším u části veřejnosti, dokládají výkřiky typu „Konečně někdo napsal pravdu!“, jimiž jsou velmi často provázeny zprávy, přeposílané leckdy i opakovaně tam a zpátky, podle toho, jak rozsáhlý adresář ten který dobrovolný posel negativna má.
Vykládám studentům při přednáškách na téma xenofobie, nenávisti a násilí, že stále ještě hodně rozšířená osvícenecká představa o člověku přirozeně dobrém (teorie „dobrého divocha“) je hodně zjednodušená. Že lidská duše je složitější, že v ní lze nalézt dobré, ale také mnoho temného. A že samozřejmě záleží na každém jednotlivci, která její stránka převládne, zda to bude slušný a uznávaný Dr. Jekyll nebo jeho druhé já, děs budící Mr.Hyde.
Jenže ona stejně důležitá je i atmosféra ve společnosti, hodnoty, jež jsou uznávány, a nejen uznávány, ale také aktivně prosazovány. Samy se totiž neprosadí, stejně jako se sazeničky na záhonu samy neprosadí proti vitálnímu plevelu. Věřím, že jsou to stále hodnoty demokratické, mezi něž rozhodně nepatří ani adorace házení zápalných lahví, ale ani verbální šíření nesnášenlivosti, nenávisti, vůbec negace. Ono obojí spolu souvisí těsněji, než by nám bylo milo. Rozhodně nesdílím běžnou víru, že to verbální negativno je v podstatě jen neškodné upouštění páry. Nevěřím, že pes, který štěká, nekouše. Dějiny celého minulého století a vlastně všech minulých století jsou mimo jiné výmluvným dokladem toho, co se může stát, když neudržíme běsy v lidské duši na uzdě.
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog a publicista