8. 7. 2019
Podle zpráv v médiích pozastavila obec Výskytná na Jihlavsku kvůli katastrofálnímu suchu prodej stavebních parcel, protože není jisto, jestli by místní zdroje vody vůbec stačily na připojení nových odběratelů. Opatření vzbudilo nelibost přinejmenším některých z místních.
Dotazované Ministerstvo životního prostředí sdělilo, že neví o žádném podobném případu jinde v republice. Věřme, že má ministerstvo dostatek aktuálních informací. Ale i tak je otázka, zda problém ve Výskytné zůstane jen ojedinělou výjimkou. Předpovědi meteorologů, co se množství srážek v nejbližším období týče, nejsou totiž nijak povzbudivé.
Ale třeba zase jednou platí, že všechno zlé k něčemu dobré. Touha postavit si vlastní domek a nejlépe ještě mimo intravilán obce, takzvaně v přírodě, totiž přerůstá až v jakousi posedlost. Odborníci na bydlení už hodně dlouho upozorňují, že se v tom vymykáme veškerým evropským měřítkům.
Nejen tisíce nových skladovacích hal, hektary vyasfaltovaných obchvatů pomalu už i nejmenších obcí nás připravují o půdu a o krajinu a následně i o tu vodu, na níž jsme životně závislí.
Není nijak výjimečné, že člověk se vydá na výlet do důvěrně známé příměstské krajiny polní cestou, kde nebyl jen několik týdnů, a nepoznává to tam. Polní cesta rozšířená a zpevněná, doprovodná zeleň nemilosrdně vykácená, viditelně narostlo množství aut v místech, kde člověk potkával spíše cyklisty a pěší. Kolem cesty snad dvacet nových přípojkových skříněk na elektřinu. Stružka s vodou a vlhká louka kamsi zmizely, buldozer odstraňuje ornici na bývalém poli.
Kolik asi muselo stát jen zasíťování pozemků? Nejen přivedení elektřiny, plynu, ale také odkanalizování a další nezbytnosti. Protože domkář chce bydlet sice v přírodě, ovšem se vším technickým komfortem, dosažitelným na začátku 21. století.
Ptám se už obligátně zejména mladých párů, které se přišly poradit o svých partnerských problémech. Skoro unisono potvrzují, že chtějí bydlení vlastní a o překot ujišťují, jak je to výhodné. Dokonce i ti, co sdělují, že jsou vlastně už před rozchodem a poradnu vyhledali jen proto, aby si nemuseli později vyčítat, že neudělali všechno, co mohli. I když se rozejdou, budou muset nějak řešit společnou hypotéku, protože jinak než na dluh už se snad u nás ani nestaví. Dokonce někdy doufají, že ta stavba je dá zase dohromady, jakkoliv zkušenosti mluví spíše o opaku.
A někdy to všechno má až nádech tragedie. Mladá dáma s ročním dítětem velice toužila začít za pomoci hypotéky stavět. Manželovi se ale do stavby nechtělo. Argumentoval tím, že prožil dětství v rodinném domku, dovede si představit, co všechno to obnáší, a že je v nájemním bytě docela spokojen. Cítí se volnější, může se věnovat svým koníčkům, mezi něž rozhodně nepatří stavba a následné opečovávání domku.
Nedohodli se, rozpory a napětí rostly. Klientka nedokázala přenést přes srdce, že by se nevyrovnala kamarádkám, které prý všechny už začaly stavět. Nakonec každodenní hádky a rostoucí odcizení vedly k tomu, že paní se i s dítětem od manžela odstěhovala a podala žádost o rozvod….
Miroslav Hudec, psycholog a publicista