19. 4. 2015
Jsem rád, že mohu s panem senátorem Jirsou také v něčem souhlasit („Politické rozhodování nelze přepočítávat jen na peníze“, Právo 15.4.) – rozcházíme se třeba v názoru na způsob péče o Národní park Šumava. Jako dlouholetý městský zastupitel mu ovšem musím připomenout, že to byla v 90. létech právě jeho ODS, kdo se i při prodejích městského majetku řídil zásadou, že „peníze jsou až na prvním místě“. A tu a tam se tak děje dosud. Těžko se tedy divit postupu policie a státních zástupců. Holt podle moudrosti předků, čím státní hrneček za ta léta navřel, tím také páchne.
Chvíli potrvá, než se to změní, stejně jako velká loď má i státní aparát svou setrvačnost. Naříkat si na to můžeme, ale je poněkud pokrytecké stylizovat se do role ubohé oběti. A už vůbec bychom neměli vymýšlet způsoby, jak se vyhnout zodpovědnosti za rozhodování – třeba tím tajným hlasováním o prodeji pozemku za symbolické jedno euro. Navíc s fikanou pojistkou jedné absence, aby se zkomplikovalo případné prošetřování. Zastupitel by si měl za svým rozhodnutím stát a měl by je umět obhájit. Podobné kličkování je nedůstojné a může oprávněně vzbudit nedůvěru voličů.
A margo těch prodejů za symbolickou cenu. Chápu samozřejmě snahu nalákat investory a podpořit tak vznik nových pracovních míst. Ale stejně jako je nemoudré prodávat majetek vždy nejvyšší finanční nabídce, není dobré předávat ho za hubičku, za pouhou naději, že kupující se zachová stejně velkoryse či aspoň solidně. Zkušenost učí, že přinejmenším je třeba pojistit se promyšleně formulovanou kupní smlouvou. Například do ní zakomponovat, že symbolická cena pozemku, nebo i jen nižší než je ta v místě obvyklá, platí pouze v případě uskutečnění investice a za podmínky vytvoření potřebného množství pracovních míst.
Stalo se totiž například, že velká firma požádala město o prodej pozemku s úmyslem postavit tam jeden ze svých závodů a zaměstnat několik stovek lidí. To samozřejmě samospráva přivítala a pozemek jí za výhodných podmínek prodala. Jenže firma pouze nechala na pozemku vykácet lesní porost, pak se dlouho nic nedělo a po roce či po dvou oznámila městu, že od investice ustupuje. A pozemek nabídla městu ke zpětnému odkupu za cenu, za kterou ho koupila – aniž ovšem z ní odečetla velmi slušnou částku za prodané dřevo z vykáceného lesa.
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog, publicista a městský zastupitel