7. 9. 2018
Dnes naposled, zpívá Hana Hegerová v jednom ze svých šansonů. Je to šanson o posledním cirkusovém představení. No, když po klausovsku pochválím sám sebe – nikdo to za mě neudělá J – není to přirovnání zas tak úplně nepřípadné. Ale co naděláme, předvolební folklór. Už jsem to psal i v předchozích zprávách.
Za sebe pokládám za nejdůležitější výsledek včerejšího zastupitelstva schválení záměru koupit od Procházky rozhlednu Štěpánka na Špičáku. Pan místostarosta Raninec se překonal, také se, pravda pochválil, že srazil cenu ještě o 400 tisíc na konečných 19,5 miliónu, z čehož ještě milion slíbil dát Procházka na nějaký bohulibý projekt ve městě. Ale sám od sebe připustil, že s nápadem rozhlednu koupit jsem přišel já. Diskuse kolem tohohle bodu byla celkem jednoznačná. Jen Tejnora a Rubický se ostře postavili proti (a proti i hlasovali). Prý je to prodělek, nebude se tam smět, když je tam vysílací zařízení (na sloupské rozhledně je taky a smí se tam) a další námitky. Většina ostatních nákup chválila. Shodli jsme se, že je to symbol města, že stavba nové (bůhví kde), jak se také jeden čas zamýšlelo, by nevyšla levněji. Že putování na kopce a rozhledny zase přichází do módy, že ji má kdekdo, jen Lípa ne. Peníze za pronájem vysílacích zařízení navíc vrátí do městské pokladny aspoň část peněz, vydaných na její nákup. Záměr nakonec prošel šestnácti hlasy. Teď bude záležet na novém zastupitelstvu, jestli udělá další krok a rozhlednu opravdu koupí.
Ten se včera udělal ve věci Kounicova domu, i když diskuse trvala skoro dvě hodiny (pravda s půlhodinovou přestávkou na občerstvení). Vedení města totiž přišlo rovnou s jeho využitím. Měl by se tam přestěhovat Libertin, kterému je na Škroupáku těsno a brání to prý i tomu, aby tam mohly chodit všechny děti, které o to mají zájem. Paní starostka se dokonce vyjádřila, že neví, proč jsme vlastně ten dům kupovali, když hned neurčíme, co tam bude. Reagoval jsem, že jsme ho přece kupovali, protože je to významná stavební a kulturní památka, kterou asi nikdo jiný než město nedokáže zachránit. A že už bychom neměli dopustit to, co se stalo v 50. létech s Vodním hradem a v osmdesátých zase třeba s Wedrichovým muzeem nebo s mimoňským zámkem. Teď je hlavně potřeba budovu technicky zajistit tak, aby přežila zimu, a zpracovat projekt na opravu a rekonstrukci. Jaké bude využití, to je věc další, klidně i pro ten Libertin, když to vnitřní dispozice dovolí, ale existuje i pěkná studie architekta Pavljuka na umístění městské knihovny. Zhruba v tom smyslu nakonec bylo odhlasováno i usnesení. Ten Libertin tam zůstal jako možnost, ale ne jako možnost jediná.
Jednalo se opět také o areálu bývalého městského nádraží. Majitel (České dráhy) připustil, že tam bude asi značná ekologická zátěž, šel trochu s cenou dolů. I tak je 56 miliónů hodně. Někteří zastupitelé požadovali, aby se vedení města pokusilo vyjednat další slevu. Přesto těsnou většinou 13 hlasů prošlo jiné řešení. Vedení města pošle Český drahám dopis (který si prý ony samy nakoncipovaly), v němž město navrhuje, aby Dráhy rozprodaly pozemky soukromým zájemcům. Ti se ale musí v kupních smlouvách zavázat, že v případě potřeby přeprodají městu ty pozemky, které budou potřeba třeba na stavbu silničního okruh a na další veřejné investice. Nehlasoval jsem pro tohle řešení, mám pochybnosti, jestli lze takhle budoucí kupce zavázat. A když, zda ti prostě nebudou požadovat takovou cenu, která bude pro město nepřijatelná – s Drahami jako se státním (akciovým) podnikem by se asi vyjednávalo o ceně snadněji.
Schválil se projekt regenerace sídliště Holý vrch. Sedmnácti hlasy. Já nehlasoval, ptal jsem se, proč se mluví o projektu, když na veřejném projednávání 20. června zpracovatelé zdůrazňovali, že jde o pouhou studii, která se teprve bude rozpracovávat na jednotlivé dílčí projekty, ale vlastně mi na to nikdo pořádně neodpověděl. Ani zástupce zpracovatele, který byl na zastupitelstvu přítomen. Chybí prý pod Holákem 140 parkovacích míst, mám trochu obavy, aby to nedopadlo jako při probíhající „regeneraci“ sídliště Špičák, kde nemírné kácení zeleně už vzbudilo značnou nevoli místních. Jen jsem připomněl usnesení Výboru pro životní prostředí, který požaduje, aby ta parkovací místa nebyla na její úkor.
Čistil se taky stůl, vyřazovaly se nerealizované investiční akce celkem asi za 38 miliónů, které prý jen zbytečně zaplevelují účetnictví města. Namátkou jde třeba o nerealizovaný domov důchodců vedle hřbitova, o propojení Heroutovy ulice na Slovance s libchavskou silnicí u bývalé cihelny, o divadlo na Jeřábkově náměstí, o rozhlednu na Holém vrchu (viz výše) a 16 dalších. Některých vyloženě není škoda. Třeba z rozhledny na Holáku by byl zhruba stejný rozhled jako z luk u starých Lad. A silnice od Heroutovy k ulice k cihelně by zničila pěkná místa v blízkosti sídliště Slovanka, která zdejší využívají k denní rekreaci.
Další pokračování zdánlivě nekonečného seriálu mých reportáží ze zastupitelstva záleží na výsledcích voleb. Ty budou 5. a 6. října. Jedinou jistotu v nich jako kandidát mám: jeden hlas od jedné mé věrné voličky už nikdy nedostanu. A i když bych v novém zastupitelstvu tuze rád zase byl, přece bych neváhal ani na okamžik, kdyby se dal ten mandát vyměnit právě za ten jeden jediný věrný hlas…
Česká Lípa, 6. 9. 2018, PhDr. Miroslav Hudec