1. 8. 2018
Ministr dopravy Dan Ťok se zdravě naštval a že prý už je konečně potřeba něco dělat s přetíženými kamiony, které ničí české silnice jak na běžícím pásu. Hodlá novelou zákona snížit limit váhy jedné jízdní soupravy z dosavadních 45-48 tun na čtyřicet.
Už včera bylo pozdě! Ono nejde jen o ty škody, které kamiony způsobují na silniční infrastruktuře a, bohužel, nejen ty přetížené. Jdou v souhrnu do miliard, vynaložených na opravy a rekonstrukce vozovek. Navíc jsou ty náklady někdy doslova vyhozené oknem. Vybavuji si konkrétní úsek jedné silnice 1. třídy, s vyjetými hlubokými kolejemi, který byl nákladem mnoha miliónů korun kompletně rekonstruován. Během roku, dvou, ale vypadal ten úsek jako by tam nikdy žádná rekonstrukce neproběhla!
Co hůř, ty koleje, zejména za deště, zamaskované vodou na vozovce, jsou přinejmenším pro některé účastníky silničního provozu (motorkáře, cyklisty i další) smrtelným nebezpečím. Zvlášť, pokud to v místě neznají a vyjetých kolejí pod vodou si nevšimnou. Stačí málo, ztratí rovnováhu, sklouznou a v tu ránu jsou v kolizi s jiným vozidlem.
Dopravci se pochopitelně ministrovu záměru brání. Prý, když se sníží maximální váha náklaďáku, bude jich muset být na odvoz stejného objemu nákladu víc, a to prý, panečku, bude rána pro životní prostředí! A silnicím to stejně nepomůže, dodávají mstivě.
Na náhlé ekologické prozření zrovna autodopravců moc nevěřím. Tipnu si spíše na leknutí při představě, že by si po novele zákona museli pořídit víc náklaďáků a že by jim to lezlo do peněz. Nehledě na to, že by museli shánět další řidiče, kteří jsou už teď naprosto nedostatkovým zbožím.
Na druhé straně by právě tyhle ekonomické komplikace mohly konečně dopravce donutit k přemýšlení o větším využití železnice. Zvláště, kdyby se pan ministr odhodlal také zatlačit na změnu poplatků za využití železniční dopravní cesty, které v současnosti svou výší dopravce spíše odrazují.
Ono to k tomu stejně spěje. I bez toho ničení vozovek jsou dnes kamiony veřejným nepřítelem číslo jedna, každou chvíli je někde naštvaní místní blokují (už nepomáhá dětinské strašení, že bez kamiónů nebudou mít lidi ráno čerstvé rohlíky), radnice a krajské samosprávy vymýšlejí finty, jak je dostat, odkud to jen jde.
Vývoj se děje ve spirále. I v dopravě. V jisté době přestala nákladní doprava na železnici pro některé své nedostatky (pomalost, malá operativnost) stačit požadavkům rozvoje ekonomiky. Jenže ta kamionová přes své nesporné přednosti se časem stala takovou zátěží (i té ekonomiky), že už to začíná být neúnosné. A železnice mezitím pokročila ve vývoji. Zamýšlená první vysokorychlostní trať bude umět dopravit nejen cestující, ale také třeba kontejnery mezi Prahou a Drážďany zhruba za hodinu. To se kamionu nemůže podařit ani náhodou. Už teď ale by se bez problémů a na kratší vzdálenosti dalo využít kontejnerových návěsů na automobily, které by ten kontejner dopravily z nejbližšího nádraží do cíle. I proto by se konečně mělo zastavit rušení zařízení, sloužících v minulosti na železnici nákladní dopravě. Spíše by se měla modernizovat. A nejen vlečky.
Technická řešení nechybí. Co zatím chybělo, byla dobrá vůle. Doufejme, že teď se konečně najde. Mimochodem, ten dopravce, který začne nejdříve a nejrychleji železnici využívat, získá oproti ostatním nezanedbatelnou konkurenční výhodu.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista