5. 4. 2018
Soud ponechal řidičský průkaz mladé ošetřovatelce, která sedla za volant s takovým množstvím pervitinu v krvi, že to „vylučovalo bezpečné řízení vozidla v silničním provozu“. Prý, protože „potřebuje vozidlo k výkonu svého povolání, mimo jiné i za účelem přepravy nemocných osob k lékaři…“
Fajn. Byť starý neznaboh, modlím se, abych se nedej bože nedostal do situace, že by mi nezbylo než využít takové služby od někoho, kdo si za volantem podobně tu a tam nebo možná i pravidelně šlehne. A je dost jedno, že k incidentu došlo v úplně jiném kraji, o nějakou tu stovku kilometrů dál. Leckdo si teď může říct, no dobrá, tuhle přistihli, ale kolik dalších dosud ne? Dobré jméno se těžce získává a převelice rychle ztrácí. A nejde bohužel jen o dobré jméno té – dámy. Tím větší malér, že je zástupkyní profese tak potřebné, tak namáhavé fyzicky i psychicky a navíc finančně tak špatně odměňované. Stín nespravedlivě padne na celou profesi: to už tam fakt berou každého?!
Dvakrát bohužel, nebezpečí rozhodně nehrozí jen tomu, koho poveze, ale každému, koho na silnici potká. Omluvy a shovívavost nejsou na místě. Je už v lidské přirozenosti, že si to vyloží po svém. Jako by se mazavkům a feťákům za volantem rozsvítila zelená na semaforu: Kupředu, vše předem odpuštěno! Za prodloužený velikonoční víkend policie nachytala stovku opilých řidičů a více než čtyřicítku pod vlivem návykových látek. Co chybělo do nějaké podobné tragédie, jaké na silnicích zažíváme dne a denně?
Psychologické testování všech zájemců o řidičský průkaz, které by mohlo předem vyloučit ty zvýšeně rizikové, ať už se ta rizika týkají drog, alkoholu nebo třeba nezvládané agresivity, je dost nereálná záležitost. Nejenže není a nikdy nebude dost specializovaných psychologů. Nejenže by se to dost prodražilo – psychologické vyšetření by si koneckonců mohl zaplatit každý adept sám. Hlavně ale, ani ten sebelepší test nemůže být stoprocentně spolehlivý.
Naštěstí takové plošné testování není ani nutné. Nejspolehlivějším „testem“ je nakonec reálné chování řidiče na silnici. Pije-li za volantem nebo řídí pod vlivem drog, prostě na silnici nepatří. Vyřadil se sám. Podobně ten, kdo hrubým porušením svých povinností zaviní dopravní nehodu. Tím nejlépe prokázal, že mu chybí potřebné řidičské předpoklady. Což rozhodně není jen schopnost zvládat techniku řízení motorového vozidla, správně točit volantem.
Mělo by mohutný synergický efekt takové opatření. Jednak by na silnicích ubylo vozidel, jednak by to byla vozidla těch nejrizikovějších řidičů. Což by navíc zvýšilo pohodu a zlepšilo psychiku ostatních – strach také bezpečnosti silniční dopravy moc neprospívá. Situace totiž došla už tak daleko, že řidiči se na silnici nejvíc bojí jiných řidičů (80% podle jednoho z průzkumů).
Mimochodem, jak odpovědně se asi chová ta svrchu zmíněná dáma ke svým pacientům? Můžeme věřit, že odpovědněji než za volantem? Centrum dopravního výzkumu spočítalo, že nás jeden mrtvý na silnici vyjde na celospolečenských nákladech na 9 miliónů korun. Při loňských pěti stech mrtvých to dělá čtyři a půl miliardy. Další miliardy za skoro dva a půl tisíce těžce a pětadvacet tisíc lehce zraněných. Určitě by se vyplatilo, a nejen ekonomicky, věnovat ty peníze raději na podporu lidí, kteří následkem ztráty řidičáku přijdou o práci, než získají novou. Konečně, nemůže to být zas takový problém, o lidi s chutí pracovat je už opět rvačka.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista