7. 2. 2018
Přiznám se, že příspěvek Petra Kolmana „Tma pod svícnem (neziskovým)“ (LN 31. 1.) mě pěkně nadzdvihl. Možná i proto, že právě dávám dohromady výroční zprávu jedné z nich, regionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život. Necelá desítka členů a tři hustě popsané strany textu s popisem činnosti!
Namátkou. Úklid odpadků v okolí kopce Klíč v Lužických horách. Další v příkopech u místních silnic. Dosti pravděpodobně i po někom, kdo taky nemůže neziskovkám přijít na jméno. Podle diskuse ve veřejném prostoru je zřejmě takových drtivá většina.
Připomínkování návrhu nového regionálního jízdního řádu. Aby vlaky na jedné z tratí nekončily v polích místo v nejbližší přestupní stanici jen proto, že sousední kraje se nedokáží domluvit na koordinaci spojů a celostátní železnici degradují na jakýsi druh místní krajské dopravy – nic proti místní dopravě. Aby naštvaní cestující neměnili vlak za auto na silnicích již tak ucpaných a kolabujících.
Připomínkování studie úpravy přednádraží. Její autoři nepochopitelně umísťují nová autobusová stání do části parku, ačkoliv přímo u kolejí vedle nové výpravní budovy je dostatečně velká volná plocha, aby umožnila přestup takzvaně hrana-hrana. S plochou ovšem hospodaří SŽDC, s níž se městu nedaří účinně vyjednávat.
Přes 70 místních šetření o zeleni ve snaze zabránit zbytečnému kácení a v případě nezbytnosti aspoň požadovat přiměřenou náhradní výsadbu. Stovky hodin pochůzek do terénu, zhruba 150 písemných podání, desítky hodin nad studiem odborné literatury a právních norem, aby se těm podáním nedalo po žádné stránce nic vytknout.
To všechno pochopitelně ve volném čase a zadarmo, přesněji řečeno na vlastní náklady. Jediné peníze, které pobočka má k dispozici, je pár stovek ročně z členských příspěvků.
Ano, neziskovek může být 120 tisíc. Ale patří mezi ně, což možná někteří jejich kritici slyší poprvé, také dobrovolní hasiči, kteří jsou pomalu v každé obci či její části, stejně jako třeba místní fotbalové kluby. Chce někdo zpochybňovat smysl jejich činnosti?
Pro připomenutí, obcí a jejich místních částí je v České republice zhruba 22 a půl tisíce. Připočtěme k hasičům a fotbalistům různé lokální občanské a okrašlovací spolky, také jsou skoro všude, stačí zadat do vyhledavače název kterékoliv obce a narazíme na jejich webové stránky. Připočtěme dětské organizace a četné neziskovky pečující o náplň volného času dětí a mládeže, neziskovky sdružující pacienty s nejrůznějšími chorobami, divadelní spolky, pěvecké sbory a mnohé další a přestaneme se tomu množství divit.
A že na ně jdou hříšné peníze? No, jak na které. Například v roce 2017 šla podle údajů na webu MŠMT skoro čtvrtina z uváděných celkových 18 miliard na tzv. všeobecnou sportovní činnost, což jsou typicky peníze pro neziskovky v oblasti sportu včetně sportu dětí a mládeže. Jen fotbalová asociace České republiky (taky neziskovka) dostává hodně přes 300 miliónů. Horská služba kolem 170 miliónů – její užitečnost snad nikdo zpochybňovat nebude. Sdružení dobrovolných hasičů obdrželo loni na investičních a neinvestičních dotacích zhruba 180 milionů korun.
Ano, nepochybně by se našly i špatné neziskovky, které místo všeobecně prospěšných činností, jež nikdo jiný (ani stát, ani obce, ani soukromý sektor) zajistit nedokáže, hledají prospěch pouze pro sebe. Které si nezaslouží žádné dotace. Stejně jako se najdou například špatní advokáti, obchodníci, řemeslníci, špatní řidiči, kteří tu a tam zklamou naše očekávání, že poctivě zaplacené služby budou také poctivě odvedeny a vyúčtovány. Ale dovolil by si někdo kvůli tomu šmahem zpochybňovat užitečnost a dobré jméno všech advokátů, obchodníků, řemeslníků, všech řidičů?
Miroslav Hudec, psycholog a publicista