28. 10. 2017
Naštval se čtenář pan Ďuriš na představitele parlamentních politických stran za to, že odmítají jít do vlády s Andrejem Babišem („Voliči neuvěřili“, Právo 25. 10.). Prý, měli by si důkladně prohlédnout tabulku volebních výsledků, „tam je znázorněna vůle většiny národa“.
No, nahlédnul jsem tedy do té tabulky znovu i já. Na první pohled může mít čtenář pravdu: ANO 78 mandátů, ODS 25, Piráti a SPD 22, KSČM a ČSSD 15, KDU-ČSL 10, TOP09 7 a Starostové a Nezávislí šest.
Jenomže jako bychom zapomněli, že ta „vůle národa“ byla v roce 1998 maličko poopravena úpravou pravidel hodnocení výsledků voleb. Na ní se shodly tehdy nejsilnější ČSSD a ODS a jejich šéfové Miloš Zeman a Václav Klaus v rámci tzv. opoziční smlouvy. Nechme protentokrát stranou, že jádro toho poopravení, tedy umělé nadlepšení volebních výsledků silných a ošizení slabších, teď spadlo na hlavy těch aktérů jako ony loupežnické kyje z Mrazíka na hlavy jejich majitelů.
Jak tedy vypadá skutečná vůle voličů podle získaných procent hlasů? ANO zhruba 59 mandátů, ODS 23, Piráti 22, SPD 21, KSČM 16, ČSSD 15, KDU-ČSL 12, TOP 09 11 STAN 10. Zbylých 11 mandátů by ve skutečnosti propadlo, protože některé strany, kterým část národa dala důvěru, nepřekročily pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu. Tyhle voliče v poslanecké sněmovně nezastupuje nikdo.
Pokud nadto ještě přihlédneme k tomu, že dvě pětiny voličů vůbec k volbám nešly, a jejich vůli tudíž neznáme a nemůžeme jí argumentovat, jsou ještě silnější pochybnosti o tom, jak moc výsledky voleb reprezentují onu bájnou vůli většiny národa. I vítěz voleb ANO dostal ve skutečnosti necelých 18% hlasů všech, kdo mají právo volit, ODS 4,5%, Piráti a SPD rovněž asi 4-5% atd.
Jinak řečeno, žádná z parlamentních politických stran ani zdaleka nemá právo mluvit jménem celého národa, ale jen a jen jménem svých voličů. A samozřejmě plnit to, co jim slíbily. Zatím to vypadá, že tak činí, včetně toho, že odmítají jít do vlády s vítězem voleb. Je-li to pro tuhle zemi dobře nebo špatně, to je jiná otázka. To ukáže až budoucnost.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista