22. 12. 2017

Jeremiády na délku jednání zastupitelstva si tentokrát odpustím – jen bych se otravně opakoval. Tak tedy jen suché konstatování, že jsem přišel do zasedací místnosti v půl třetí odpoledne, s půlhodinovým zpožděním, protože v pátek, na kterýžto den bylo zasedání přesunuto „ze závažných osobních důvodů“ představitelky města, končím práci ve dvě. A když jsem v půl dvanácté v noci prchal, na brzký konec to nevypadalo. Navzdory tomu, že jsme si, když se čas ponachýlil, odhlasovali vyřazení asi patnácti bodů na konci programu.

Z něj má smysl říct pár slov asi jen o dvou bodech. O rozpočtu města na rok 2018, protože to byl prosincový bod nejdůležitější, a o místním referendu (prvním českolipském v dějinách města vůbec), protože kolem něho bylo značně rušno jak mezi zastupiteli, tak v médiích. Ony oba ty body spolu nakonec trochu souvisejí, protože některé investiční rozpočtové výdaje jsou zároveň předmětem toho referenda.

Co se rozpočtu týče, prošel jen těsně, třinácti hlasy. A jen díky inženýru Wawrečkovi, který je sice spolu s Piráty formálně v opozici, ale prakticky jsou v opozici spíše oba Piráti navzájem.  A platí to i poté, co se mandátu zastupitele vzdal čerstvě zvolený poslanec parlamentu Ing. Martínek, kterého nahradil pan Petr Jeník.

Já rozpočet nepodpořil mimo jiné kvůli velkému schodku. Příjmy mají činit 695 miliónů, výdaje jsou naplánovány ve výši biliónu a 68 miliónů korun. Je to sice odůvodňováno tím, že deficit ve výši 378 miliónů bude vyrovnán jednak úsporami z minulých let (238 miliónů), jednak z investičního fondu. Otázka ovšem je, nakolik je možno počítat s naplánovanými příjmy, které jdou v podstatě ze státního rozpočtu a které tedy závisí na hospodářském vývoji země. Sice se počítá s hospodářským růstem nad 3 procenta, ale kdo to zaručí? První známky recese se už objevují, a tudíž by byla namístě spíš opatrnost při plánování výdajů.

Bezkonkurenčně nejvyšší investicí má být ten tolik propíraný vnější bazén u Kauflandu. Za devadesát mega z celkových cca 350 na investice. 45 miliónů má jít na regeneraci sídlišť. Jakým způsobem se takzvaná regenerace (hlavně budování parkovišť na úkor zeleně) protlačuje i přes odpor těch, jímž má údajně sloužit, jsem popsal ve zprávě ze zastupitelstva zářijového (kauza Žitavská).  Bezprostředně na řadě má být sídliště Holý Vrch. Sice se prý vedení města poučilo a chce, aby se místní mohli předem vyjádřit a zpracovatel projektu regenerace má vzít jejich přání v potaz, ale máme už z minula zkušenosti, že když jde o peníze, třeba z nějakého dotačního titulu (viz kauza regenerace Městského parku), je přání lidí tím posledním, na co se bere ohled. Třetí největší investicí (za 35 miliónů) je zateplení bytového domu v Komenského ulici (na Ladech, poblíž ZŠ). 28 miliónů je určeno na rekonstrukci budovy penzionu Na Blatech, šestnáct na opravy ZŠ Jižní, patnáct na rekonstrukci ulice Pod Špičákem, čtrnáct na různé opravy škol Lada a Slovanka, deset na úpravu křižovatky ulic Českých bratří a Partyzánská. Má tam být kruhák, což pokládám za rozumnou úpravu a za dobře vynaložené peníze – do křižovatky ústí ještě ulice Nebeského, je to tam dost nepřehledné, navíc až moc asfaltu a zpevněných ploch. 

Z investic pod deset miliónů stojí za to zmínit 6 mega na úpravu křižovatky za Bankem (má být nově světelná), dost pochybuji, že to zvýší její průjezdnost, což je uváděný důvod té rekonstrukce.  Jen 5 miliónů je určeno na rekonstrukci Jiráskova divadla a na rekonstrukci veřejných prostranství a chodníků. Jinak ovšem do budoucna se počítá na Jiráskovo divadlo se 120 milióny, tedy zřejmě definitivně padly veškeré záměry na stavbu nové budovy.

Osobně je mi to líto, novou budovou divadla by město svým způsobem povýšilo mezi města vyšší kategorie, mezi města přitažlivější pro lidi vzdělané a kultivované, což by mělo pozitivní význam v mnoha směrech, včetně v sociální oblasti, v bezpečnostní situaci a v lecčem dalším. Pořád ještě nám v tomhle dává flek mnohem menší Nový Bor.

Aspoň maličko mě utěšuje, že se podařilo do rozpočtu protlačit 200 tisíc na nákup stromků klasické třešňové odrůdy Perla z Bezdězu a na založení nové aleje u cyklostezky Varhany hned za Českou Lípou. Usilujeme o tuhle skoro zázračně znovuobjevenou odrůdu (myslelo se, že nadobro zmizela) vlastně od začátku tohoto volebního období a na jeho konci by měla být konečně k dispozici (v zahradnictví Buřil ve Mšeně). Česká Lípa se tím vlastně neformálně zařadila do projektu záchrany těchto klasických odrůd.

A teď k tomu avizovanému místnímu referendu. Přišli s ním původně zastupitelé Ježák, Procházková, Vlček a já jim slíbil podporu. Mělo se týkat toho venkovního bazénu u Kauflandu. Místo je opravdu a z mnoha důvodů zcela nevhodné – podle neoficiálních zpráv ale jeden z nich, umístění v záplavové zóně Ploučnice, teď padl, odvolání Povodí Ohře proti stavebnímu povolení měl krajských úřad v těchto dnech zamítnout. Nově přišli s dalším referendem komunisti (pan Chot), lidi se měli vyjádřit, zda chtějí znovu zprovoznit koupaliště v Dubici skutečně i pro koupání (zatím je tam vodní vlek a nějaké další „nekoupací“ aktivity).

Diskuse k bodu začala krátce po jednadvacáté hodině a dost se vlekla. I někteří koaliční zastupitelé včetně starostky se vyjadřovali, že proti referendu samému nic (jen Dr. Tejnora byl tvrdě proti všem referendům – prý, máme zastupitelskou demokracii, tak co – argument sice velmi frekventovaný a někdy i rozumný, ale zrovna v tomhle případě by sám vyžadoval zdůvodnění), což mě lehce udivilo. Vysvětlilo se to vzápětí. Jako trumf totiž vytáhl vlastní návrh místního referenda místostarosta Raninec . Ovšem už nejen k bazénu, ale také k Jiráskovu divadlu, k případné nové knihovně na místě Tilie na Jeřábkově náměstí, k výkupu Kounicova domu a také ke koupi rozhledny Štěpánka na Špičáku. Hlasováním mezi referendové otázky neprošla ta Dubice – taky bych ji tam býval zařadil, když už se z referenda udělala tahle poněkud kocourkovská kočičárna.

Nevěřil jsem svým očím, jak průhledně účelově byly formulovány otázky, přesně řečeno, jak u některých těch investic byly uvedeny ceny včetně odůvodnění, že „zatíží rozpočet města“ (rozhledna za 28,7 mega, Kounicův dům za 4,9), a u jiných ceny chyběly 90 mega u bazénu a 150 u rekonstrukce Jiráskova divadla). Je jasné, jak by se asi vyjádřila většina, která vůbec ceny jednotlivých investic nezná. Trapné byly i odpovědi na moje námitky: prý třeba těch 90 miliónů na bazén jsou cena orientační, u rozhledny naopak jistá – jako by se o té ceně nedalo vyjednávat! Doplnění ostatních cen se pan místostarosta bránil zuby nehty, aniž si asi uvědomil, že tím jen potvrzuje vzbuzené podezření z účelovosti postupu. Nakonec tedy nebude uvedena cena nikde. A v neděli 28. ledna vyrazíme k volebním urnám.

Zatím hezké svátky a všechno dobré do nového roku – s dalšími veselými historkami ze zastupitelstva se ozvu zase až v únoru, kdy tento ctihodný orgán poprvé po tom novém roce zasedá.

Česká Lípa, 17. 12. 2017, PhDr. Miroslav Hudec