26. 9. 2018

Kauza Autonomního sociálního centra Klinika je příliš složitá na to, abych si troufl na její úplný rozbor. Přece jen si ale dovolím několik poznámek k článku Pavla Matochy  „Jak naložit s okupanty“ v  Orientaci Lidových novin ze soboty 22. září.

Už ten název naznačuje, že autor se dost nechal strhnout emocemi.  Slovem okupant bych velmi šetřil v zemi, která zažila v moderních dějinách dvě okupace skutečné. S důsledky naprosto neporovnatelnými s následky nelegálního obsazení a využívání jednoho žižkovského domu. A formulace “jak naložit“ se dá také vyložit všelijak. Zvlášť kdyby se článkem inspirovaly nějaké horké hlavy, které by se rozhodly vzít spravedlnost do vlastních rukou a nečekat na pomalou spravedlnost soudní – jak uvádí i Pavel Matocha, o kauze nyní rozhoduje Nejvyšší soud.

Co se týče práva nakládat s nemovitostí, to skutečně náleží vlastníkovi, jak píše pan Matocha. Ale nejde o právo absolutní a navíc je spojeno i s povinnostmi. Je to zakotveno už v Ústavním zákoně 2/1993 (Listina základních práv a svobod), v článku 11 odst. 2: “Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu s chráněnými obecnými zájmy.“

Především jde o povinnost pečovat o ten majetek s péčí řádného hospodáře.  A starostové obcí by mohli vyprávět o nezodpovědných majitelích nemovitostí, kteří tuhle povinnost ignorují.  Chátrající objekty pak ohrožují okolí a nespokojení obyvatelé tlačí na vedení radnic. Ovšem ta mnoho nástrojů, jak majitele nemovitostí donutit k plnění povinností, nemají. Mohou je pokutovat, pokuty zdlouhavě vymáhat a teprve pak se pokusit zahájit vyvlastňovací proces podle § 170 stavebního zákona.  Taky na dlouhé lokte. Nebo chátrající objekt vykoupit, pokud na to majitel přistoupí, pokud se vůbec dohledá.

Kdo si ještě pamatuje historii squattery obsazené a následně úřady vyklizené vily Milada v pražských Holešovičkách, ten si nemůže nepoložit otázku, jestli se v případě Kliniky situace nebude opakovat. Milada byla vyklizena jednak pro ten nepovolený zábor, ale také že ji majitel, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, údajně hodlal převést na Univerzitu Karlovu. Jistě chvályhodný úmysl. Tím větší lump, kdo tomu neoprávněným obsazením objektu brání. Jenže roky plynou, vila nevyužita chátrá a nikoho to zřejmě nepálí. Teď ať klidně spadne. Hlavně že nevítaní hosté byli vypuzeni.  Podle Pavla Matochy ovšem „je hloupost, že nějaký objekt, obzvlášť v Praze, nelze (aspoň – pozn. MH) pronajmout…“.

Platí prý právnická zásada „Fiat justitia pereat mundus“.  Ale je otázka, zda ji uplatňovat až do zničení toho, oč běží spor. Zda se zachovat jako dva tvrdohlaví sedláci, kteří pro sporný kousek meze prosoudili veškerý svůj majetek. Zda nezapojit i zdravý rozum a nedojednat za účasti všech zainteresovaných řešení zákonné, ale také neodporující zdravému rozumu.

Ostatně Pavel Matlocha je v tom mnohem odvážnější.  Alespoň  svým výrokem, že územní plán se prostě změní, jestliže ten dosavadní neumožňuje vybudovat v Klinice kancelářské prostory. Zákon nezákon. Stejně jako argumentací novým Metropolitním plánem, když ten má platit nejdříve až od roku 2022.  Správní řád do toho zřejmě nemá co mluvit.

Miroslav Hudec, psycholog a publicista